Tělo bylo ještě teplé, když k němu Kessandria1 přiklekla do hustého porostu a její prsty začaly hledat na krku puls.
Byl mrtvý. Mezitím sledovala hvozd, prověřovala lesní šero, rozprostírající se před ní, a zaujatě poslouchala lesní ticho.
Zatím věděla o šesti lidech, které ten medvěd zabil. Stále se nemohla zbavit vzpomínky na povražděnou rodinu, na jejich krví zacákanou chatrč a pět k nepoznání roztrhaných těl. S tímhle lovcem to bylo šest. Za celou dobu, co byla hraničářkou, neslyšela o medvědu, který by napadl příbytek. Jejich častou kořistí byli osamělí pocestní nebo ambiciózní lovci. Ale teď byla daleko od travnatých stepí Kisleva, hluboko v pochurném srdci Impéria, země, obležené v těchto temných a nejitých časech zevnitř.
»Máš něco?« ozvalo se za ní.
Kessandria zvedla ruku s otevřenou dlaní, aby tak požádala o ticho.
Před ní a vlevo od ní zadupaly po suchém kapradí těžké boty.
Tiše zaklela, vstala, otočila ke třem mužům za sebou s pohledem mrazivým jako od samotné carevny.
»Buďte zticha,« sykla, »vy chatěli by tu bestii na nas?« dodala s těžkým přízvukem.
Žoldnéři, bez ohledu na své pečlivě šité oděvy neupravení, se s lehkým pohrdáním k ní prodírali dále lesem se vší grácií a nenápadností splašeného dobytka.
»Svatej Sigmare!« zaklel Reingaer, kapitán žoldnéřů, když spatřil mrtvolu u Kesandriiných nohou. »Tohle udělal?«
Rychle polknul, jak se jeho krku dotkla špička meče.
Kessandria se na něj podívala podél čepele jako na špínu na podrážce.
Objevily se dva stříbřité záblesky a na jejím hrdle spočinula dvě ostří. Reingaerovi spoubojovníci, precizní jednooký šermíř a neoholený rváč, si ji zlomyslně prohlíželi.
»Je blízko,« rychle vydechla, zatímco se jí čepele zarývaly do krku. Spustila svůj meč.
Vepředu, kde Reingaerovi muži bez ohledu na její varování rozrývali les, nastal nějaký rozruch.
»Poslouchej,« dýchnul na ni včerejší alkoholové výpary, »najali jsme tě, abys tu potvoru vystopovala. Jestli jsme blízko, udělala jsi svojí práci a dostaneš zaplaceno.« Naklonil se blíž a neskrývaně si k ní přičichl. »Odměna ale patří mně, jasno?«
Kessandria, plně si vědoma toho, jak Reingaerovi muži ničí její snahu o nenápadný postup lesem, pomalu přikývla.
Jeho lidé spustili své meče a ona vrátila svůj do pochvy.
»Ty by měl vědět,« řekla mu, »što ja nikagda takovo něviděla. Medvědi zabíjí pro jedlo, ili v abaroně, nět va vzteku, i nět dlja patěchy.«
Na chvíli si myslela, že to pochopil. Pak napětí přerušil výkřik.
»Tady, našel jsem stopy!«
Kessandria se otočila na veselého bojovníka, volajícího na ostatní. Když se otočila, stál před ní, v očích touhu po krvi. Tu nahradila hrůza, když se vedle něj ze stínů vynořila masivní černá postava.
Uchopil jílec svého meče, ale než ho stačil vytáhnout, rozpáraly ho medvědí pařáty jako papír a proměnily jeho tvář, krk a tělo v hromadu masa.
Další muž poblíž vykřikl a začal prchat v hrůze. Pekelný medvěd po něm skočil, přičemž polámal větve a porost po cestě, srazil jej k zemi, utrhl ruku a rozerval záda.
Třetí bojovník sebral odvahu a vyrazil vpřed. Ozvalo se hlasité zařinčení kovu a bojovník, chycený starou a rezavou, dávno zapomenutou medvědí pastí, zařval bolestí. Zatímco zápasil s železnými čelistmi, pomalu mu přeštípávajícími kotník, medvěd se ma něj vrhl a mocným máchnutím pracky velké jako válečné kladivo2 mu urazil hlavu. Sprška krve pokropila lesní porost, dva muži poblíž upustili zbraně a uprchli.
Reingaer, ke kterému teď děsivý zjev mířil, byl ztuhlý hrůzou.
Kessandria poklekla na jedno koleno, vložila do luku šíp a vystřelila. Byla to dobrá rána, šíp uvízl medvědu ve stehně. Zařval bolestí a zrychlil.
Řev Reingaera probral. Vytasil meč a vykřikl »Útok!«
Na medvěda vyrazili dva žoldnéři s kopími. Ten ale chytil jedno ratiště do zubů a přitáhl si jej i s zuřivě se bránícím kopiníkem. Vzápětí jej jeho mohutné tlapy rozdrtily. Druhý kopiník mu zabodl zbraň do boku, načež se medvěd otočil a odhozený žoldnéř si přerazil vaz a páteř o blízký strom.
Zbýval jen Reingear a jeho dva kamarádi.
Vyrazili vpřed, zatímco Kessandria medvěda prošpikovala dalším šípem.
Sledovala, jak jednooký žoldnéř vrazil svůj meč obouruč medvědovi do těla. Něco tam slabě zazářilo, a pak získalo na jasu když stvoření znovu zařvalo a způsobilo bojovníkovi tři krvavé trhliny přes tvář a hrudník. Upadl a zůstal tiše ležet. Dokonce i Kruger se svou obří postavou vypadal vedle medvěda malý. Zoufale do něj seknul mečem. Medvěd už krvácel z tuctu zranění, ale neupadl. Místo toho vrazil pracku Krugerovi do hrudi takovou silou, že jeho křik při pádu na zem nedokázal přehlušit praskání jeho žeber.
Zbýval už jen Reingaer, a tomu v závěrečném okamžiku selhaly nervy. Skrčil se před medvědem, který se nad ním tyčil, úplně se ztráceje v jeho stínu. Zapomněl na meč, visící mu po boku, a rozplakal se jako děcko. Medvěd ho zvedl a rozdrtil o svoje tělo. Přidušený křik brzy utichl.
Medvěd zahodil Reingaerovu zkroucenou mrtvolu a podíval se na Kessandrii. V jeho očích se zračila zuřivost a nenávist.
Kessandria vložila do luku další šíp a pečlivě zamířila. Bude mít jen jednu příležitost.
Medvěd vztekle zařval a zaútočil.
Byl jen několik stop daleko, když Kessandria vypustila šíp a odvalila se stranou. Ohromné medvědí tělo se prohnalo okolo a roztříštilo kmen stromu, který mu stál v cestě.
Nastal uklidnění a vrátilo se ticho. Jediné, co Kessandria slyšela, bylo její bušící srdce. Otřesená, opatrně vstala ze spadaného listí.
Medvěd tiše ležel.
Šla k němu. Při nárazu se převrátil na záda. Byl mrtev. Špičkou meče pozkoumala kožich na jeho hrudi.
Něco tam bylo. Silně zaryla a vydloubla zářící úlomek, který mělo zvíře zaražený v kůži. Opatrně se sehnula, zvedla jej a prozkoumala.
»Chaotit,« vydechla.
»Spasiba, kapitan Reingaer,« řekla mrtvole. »Bez těbja ja by to nedokázala.«
S posledním pohledem na úlomek jej pečlivě uložila do měšce a s úsměvem vyrazila na sever, kde čekali vděční vesničané.
»Vypadá to, što ja dostanu ně tólka odměnu.«
Kislev je divoká a nezkrocená země, země nekonečných obzorů, kamenitých stepí ledové tundry, jejíž pláně sahají kam oko dohlédne. Zde jsou hraničáři ve svém živlu. Dokáží cestovat pěšky celé dny, snášet nepřízeň počasí a vyrovnat se s nepřátelskou přírodou. Hlídají hranice, vždy na stráži před temnými silami.
Kislev leží hluboko v srdci ledového severu a mnoho jeho měst a městeček se nachází nedaleko Pustin chaosu. Mohokrát byli hraničáři první, kdo se setkal se různými zrůdami, bezcílně bloudícími sem a tam a divoce útočícími na každého, koho potkají.
Kislevští hraničáři mají mnoho zkušeností s bojem s těmito stvořeními a naučili se zabíjet velké obludy z bezpečné vzdálenosti svou oblíbenou zbraní - lukem. Díky jejich ostřížímu zraku a přesným instinktům bylo mnoho děsivých besti zabito šípem, aniž by spící vesničané něco tušili o nebezpečí, které na ně číhalo za dveřmi jejich domu. Jsou to také dobří šermíři, neboť, stejně jako většina kislevanů, se tomuto umění učí již od mládí. Hraničáři mají ve zvyku cestovat nalehko a málokdy nosí zbroj nebo těžké vaky se zásobami. Musí splynout s prostředím a vyžít z toho, co jim země poskytne. Luk, meč, a plášť na ochranu před nejhorší nepohodou je obvykle všechno, co s sebou hraničář na svých cestách nosí.
Přesto, že se jedná o schopné bojovníky, skutečná síla hraničáře spočívá ve schopnosti stopovat. Tito hraničáři, kteří zcestovali celý Kislev a přilehlé okolí, jsou vynikajícími průzkumníky a průvodci, a mnoho band i generálů si je k tomuto účelu najímá. Mnohokrát už došlo k tomu, že hraničářovo varování umožnilo vyhnout se útoku ze zálohy nebo najít volnou cestu s nebezpečné situace.
Po takových dovednostech je velká poptávka, a mnoho hraničářů při hledání štěstěny a slávy došlo až do hloubi Impéria, daleko od své domoviny. V těchto temných dobách vlády tří císařů, kdy se bratr obrací proti bratru, probíhá v Impériu mnoho občanských nepokojů. Bují přepadení a smrtící intriky. Svěříte-li ale vedení hraničáři, můžete se vyhnout pastem a nalézt bezpečné cesty. Takový průvodce může požadovat vskutku vysokou cenu. O některých hraničářích je také známo, že své dovednosti pronajímají pánům a baronům pro lov vlků nebo bestií, které zamořují četné lesy, a tam, kde oddíly ozbrojenců selhávají, se osamělí hraničáři setkávají s úspěchem.
Vzhledem k tomu, že Mordheim, město prokletých, přitahuje nájemné dobrodruhy a vojáky štěstěny ze všech koutů Starého Světa, není divu, že zde nacházíme i kislevské hraničáře. Bandy často najímají tyto divoké válečníky, kteří dokáží dovedně prozkoumávat ruiny, hledat zapomenuté cennosti nebo propůjčit svou smrtonosnou mušku kapitánovým ambicím.
Možná nejpodivnější na celé věci je, že mnoho z těchto hraničářů jsou ženy. Většina mužů v severních zemích je zaměstnána jejich ochranou před hordami kurganských nájezdníků a dalších služebníků Chaosu. Je tedy na ženách, často na těch, kterých se zřekly jejich rodiny, nebo které byly pro nějaké provinění vyhnány, aby vyrazily z domovů, snad v naději na to, že se tak očistí, a možná i najdou v nebezpečných dálavách své štěstí.
Ať už se ale jedná o ženu či muže, všichni hraničáři mají stejné chování. Dlouhá období samoty, spojená s nutností postarat se sám o sebe, je činí chmurnými3 poustevníky. Mají samotářskou povahu, což platí zejména pro kislevany, jejichž kulturní pozadí způsobuje, že se bez ohledu na svou vášeň pro cestování cítí jako cizinci.
Kislevskou hraničářku mohou najmout říšské bandy (včetně Ostlandu), trpaslíci a lovci čarodějnic.
Kislevská hraničářka zvyšuje hodnocení bandy o 15 bodů plus tolik bodů, kolik má bodů zkušenosti.
| M | WS | BS | S | T | W | I | A | Ld | Sv |
| 4 | 3 | 4 | 3 | 3 | 1 | 4 | 1 | 7 | - |
Luk, meč a lovecký plášť.
Kislevská hraničářka si může nové dovednosti vybírat ze střeleckých a rychlostních dovedností. Navíc se může učit několik níže uvedených speciálních schopností dostupných pouze pro kislevské hraničáře. Tyto dovednosti se ale dají jen naučit. Nově najatá hraničářka je nemá.
Zásah do srdce: Kislevští hraničáři často bojují proti velkým nestvůrám, toulajícím se po hranicích jejich země. Velmi se zdokonalili v zabíjení takových tvorů jedním smrtícím zásahem z luku. Pokud, při střelbě na velké obludy (což zahrnuje i velká zvířata, jako jsou medvědi), padne 6 na zásah a poté 5 nebo 6 na zranění, je cíl zasažen do životně důležitého místa a okamžitě zabit bez ohledu na počet životů a bez jakýchkoliv záchranných hodů.
Lovecký plášť: Tento plášť vyrábějí kislevané a nosí jej jen jejich hraničáři. Ukrytý hraničář v tomto plášti neprozradí sřelbou svou pozici. Cílový model si ale může hodit na iniciativu. Pokud v hodu uspěje, hraničáře spatřil a ten je odhalen.
Hledač: Při prohledávání ruin kislevská hraničářka umožňuje změnit hodnotu na jedné kostce o 1.
Samotářka: Vzhledem ke své samotářské povaze si kislevská hraničářka nikdy nemusí házet na osamění.
Zvířecí hlasy: Je-li ukryta, může kislevská hraničářka napodobovat zvířecí hlasy aby zmátla a překvapila své nepřátele. Každý model do 18" může být ovlivněn, a pokud v tomto kole nemůže napadat, musí si před pohybem hodit na morálku. Pokud selže, může modelem pohnout hráč hraničářky libovolným směrem.
Bylinkářství: V divočině se hraničářka naučila základnímu bylinkářství pro léčení lehkých zranění. Libovolný model v kontaktu s hraničářkou může být na začátku fáze zotavení vyléčen. Pokud vám padne 4+, modelu byl vrácen jeden život (1 W). Hraničářka se v kole, kdy používá tuto schopnost, nesmí pohybovat, ale může ji použít na uzdravení samy sebe.